Svými opakovanými výroky týkajícími se okupace Tibetu a dodržování lidských práv nejen v Tibetu, jakož i snižováním těch, kteří práva Tibeťanů obhajují, servilností vůči čínským představitelům moci a v neposlední řadě jakkoli pofidérním uznáním územní celistvosti Číny se prezidont Zeman řadí k zastáncům těch největších hromadných zvěrstev, jakých kdy bylo lidstvo schopno. (Jak dlouho ještě bude svými lžemi škodit?)
Například na mítingu v Berouně prohlásil: "Voláte-li po svobodě Tibetu, tak si uvědomte, že kdybyste tam byli před rokem 1951, tak byste možná přišli o oči." Možná byste přišli o oči. To je tedy informace! Nebo úvaha? V Tibetu byl prý feudalismus, a tím se podle něj nejspíš ospravedlňuje (zcela v duchu komunistického učení o třídním boji) brutální okupace Tibetu, ona ukrutná genocida tibetského obyvatelstva.
V podstatě se tím Zeman hlásí k tomu, co říkali již tou dobou čínští komunističtí vůdci a čím ospravedlňovali či spíše propagandisticky zakrývali svou brutalitu: "Vzpoura urychlila cestu ke šťastné budoucnosti a tibetští rolničtí nevolníci se dočkají dnů demokratických reforem dřív, než očekávali. Potlačení vzpoury urychlilo proces přeměny polofeudální, dynastické a necivilizované společnosti Tibetu v novou socialistickou společnost." (Tibet under Chinese Communist Rule: A compilation of Refugee Statements, 1958-1975, str. 34)
V Berouně také prolhaný prezident (jeho badatelská práce je z případu s Peroutkou známa) prohlásil, že studoval dějiny Tibetu, a pasoval se veřejně na znalce. Buď tedy studoval špatně, anebo záměrně přehlíží a zamlčuje, co Čína v Tibetu páchá a napáchala.
Tak kupříkladu v roce 1953 bylo v malém městě Dö před očima zděšeného davu zastřeleno zezadu do hlavy tři sta z pěti set údajných "majitelů nevolníků". Lidé byli varováni, že pokud se postaví proti socialismu, stihne je stejný osud. (Mary Craig: Krvavé slzy, str. 62)
Zvěrstva čínských operací byla potvrzena ve zprávách Mezinárodní komise právníků z let 1959 a 1960: "Užívané metody zahrnovaly křižování, trhání těl, vivisekci, stínání, pohřbívání zaživa a opařování. Některé oběti byly uvláčeny k smrti za cválajícími koňmi. Děti byly nuceny střílet vlastní rodiče, žáci své duchovní učitele... Mniši byli na veřejnosti nuceni souložit s mniškami, znesvěcovat sakrální obrazy a sochy a poté byli odesíláni do rostoucí sítě pracovních táborů v Amdu a Kan-su." (John Avedon: In Exile from the Land of Snows, 1984, str. 48)
(Jenom odbočka: usmrcování vivisekcí dospělo v Číně k odebírání orgánů za účelem transplantačního obchodu.: http://video.aktualne.cz/dvtv/zahalka-v-cine-probiha-genocida-lide-jsou-drzeni-v-taborech/r~e937bd1efcd311e5a5f4002590604f2e/ )
Anebo - zaznamenané svědectví z roku 1959: "Všude byla mrtvá těla, a my jsme se nemohli vyhnout tomu, abychom na ně nešlapali. Když jsme o některé zavadili, ještě se hýbalo. Číňané nás zavřeli do chléva a nechali nás tam dva dny o hladu. Lidé se však už o nějaké jídlo nezajímali, protože ztratili veškerou naději. V den, kdy jsme přišli, začali všechna těla v Norbulingce sbírat a pálit. Trvalo jim to celé tři dny." (Mary Craig: Krvavé slzy, str. 111)
Nemá cenu pokračovat. Informace si lze opatřit. A hlavně: ty, kteří pohrdají lidskými právy a stojí na straně násilí, už nevolit.